Břetislav Fiala, jeden z našich prvních zákazníků, se letos s rodinou rozhodl vypravit na nejsevernější místo Evropy, a to norský Knivskjellodden. Co ho k této cestě vedlo a na co vše je třeba před takovou výpravou myslet? To se dočtete v našem rozhovoru s názvem "Expedice Knivskjellodden".

Vítám u nás v Bílovicích Břetislava Fialu, fotoreportéra, kuchaře, vášnivého cestovatele a jednoho z prvních zákazníků autovestavby Nestbox.

Předpokládáte, že vaše expedice zabere 40 dní a ujedete něco kolem 10 000 km. To je už pořádná dálka, která vyžaduje jistou dávku zkušeností. Jedná se o vaši první větší expedici nebo už máte cesty podobného typu za sebou a víte do čeho jdete?

Na sever jezdím už deset let a poslední tři roky s větším vozem, než jsem měl původně. Loni už jsme měli první delší cestu, kde jsme byli 31 dní mimo ČR a projížděli jsme Norsko a Švédsko. Na letošní rok jsme připravili expedici delší a projíždíme Německo, Dánsko, Norsko, Finsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Polsko a zpátky domů. S tím, že vlastně první velká zastávka je na Folgefonně na ledovci v Norsku. Máme s sebou skialpy, lyže a budeme fotografovat a užívat si.

Na co všechno je třeba před takovou cestou myslet? Nebo prostě jen nabalíte pár trenýrek, zubní kartáček a platební kartu?

Úplně bez plánování to nejde. Já už mám v hlavě trasu, kudy pojedu, takže v podstatě si kupuji klasickou papírovou mapu, kterou už dneska používá málokdo, protože Norsko je země, kde jsou hlavní silnice, ale potom jsou cesty vedlejší, a to v tý navigaci úplně přesně není. Já chci jet po pobřeží, chci projíždět Norskou silnici, která se mnohdy přirovnává k Road 66. Je oblíbená, je tam hodně lidí, ale můžete si kdykoliv zastavit, můžete chytat ryby, můžete kempovat a na to já se prostě těším.

Proč jste se rozhodl zrovna pro sever a nejedete raději pěkně do hotelu k moři?

Loni se nám povedlo, že za celou dobu, 31 dní to bylo, pršelo jenom jeden den tři hodiny ve Švédsku a hned to uschlo. Tam byly teploty i kolem 35 stupňů. Na ledovci jsme zažili teplotu 20 stupňů. Tam jezdili kluci v tangách na sjezdovkách. Neskutečný počasí. A druhá věc je, že pro mě je Norsko svoboda. Mě nikdo neomezuje, kde zastavím, kde budu kempovat. Mají nějaký pravidla, že musíte stát 150 m od obydlený plochy. Nesmíte na příjezdových cestách na pole. Ale jinak vám nikdo nic neřekne. Pro mě je to úplně neskutečný, protože je málo zemí v Evropě, kde si můžu kdekoliv zastavit, přespat a jet dál.

Jezdíte autem odjakživa, nebo jste dřív jezdil do hotelů nebo pod stan? Kdy přišla ta myšlenka, že si uděláte z auta obytňák, nekoupíte si karavan a budete jezdit po Evropě tímto stylem?

Vyplynulo to z našeho cestování, protože jak už jsem se zmínil, my už deset let jezdíme na sever. Máme tam kamarády. Jezdíme tam do snowboardovýho a lyžařskýho kempu, kde jsou i běžkaři. Je to na ledovci. Užasný lidi, úžasná atmosféra, nádherná krajina. Postupem času jsme zjišťovali, že klasický kombíky jsou malý. Když chcete jet dál a chcete mít pohodlí, tak začínáte přemýšlet co a jak vybavit. Já jsem měl dřív plynový vařič, nějaký nádobí, musel jsem to nějakým způsobem vytáhnout ven, otevřít krabici, všechno smontovat, uvařit a zase to cpát zpátky. Tak jsem přemýšlel, až jsem vlastně objevil vaši firmu, kde mě na první pohled zaujal design, a hlavně česká firma, které podporuji. Nejenom vaši firmu, ale i jiný český firmy, protože si myslím, že děláme dobrou práci, akorát se o ní málo ví. Tak mě to zaujalo, že jsem se rozhodl, že si to pořídím a letos budu vařit absolutně v komfortu.

Měl jste někdy problém s tím najít místo na spaní, neprobudil jste se někomu na zahradě? Nebo se domlouváte přes nějakou aplikaci?

Mám v mobilu aplikaci ACSI, kde mám nahraný země, který teďka jedu. Už jsem se díval na kempy, kde jakej je. Protože potřebujete i nějakou hygienu a alespoň jednou za dva, za tři dny nebo za týden musíte někde zastavit vyprat prádlo. Musíte se dát nějak dohromady a jet dál. Takže tady ta aplikace mi ukazuje, kde jsou ty nejbližší kempy, a objednávám si přes ni nocleh. Už jsme to dělali, když jsme byli v Holandsku. Bydleli jsme kousek od Amsterdamu. Bez problému jsme přejeli, všude nás vítali. Prostě ta aplikace funguje.

Ptal jsem se v práci: dojede pán, který cestuje s naší vestavbou, budu s ním dělat rozhovor. Na co byste se ho zeptali vy? A oni na mě: Jaký byl jeho největší průser?! Tak proto mám za úkol se zeptat, jaký byl největší průser na cestách a jak jste ho vyřešili?

Že bych zažil nějaký průšvih, musím teda asi fakt zaklepat, že ne. Nikdy jsem neměl problém s místní policií, s ničím. A překvapilo mě jediný: když jsem chtěl jet do Norska, tak jsem hodně řešil, jak se platí mýtné, tunely a takový věci. A jeden kamarád mi říká: „Nic neřeš, normálně jeď, přijde ti faktura.“ A opravdu se skutečně stalo, že jsem přijel v srpnu domů a v říjnu mi přišla faktura, kde byly fotky, kudy jsem projel. Zaplatil jsem ten poplatek a tím to bylo hotový. Ale jeden průšvih jsem měl, to je pravda. Parkování v Dánsku. Tam trvají na tom, že když najedete na parkoviště, tak musíte stát mezi čarami. Nesmíte stát kolem na bílé čáře. Přijel jsme do Kodaně, najel jsem samozřejmě na čáru a šel kolem pán a říká: „Špatně. Musíte znovu.“ Tak jsem přeparkoval, okej. Vyjel jsem z Kodaně. Zastavili jsme u nějakého fastfoodu nebo co to bylo. Vůbec jsem si neuvědomil, jak parkuju, a stálo mě to 3600 Kč. Protože mě někdo nabonzoval, a když jsem se vracel najedenej, tak jsem objevil kartičku. A protože jezdím pravidelně, tak jsem si to nedovolil nezaplatit. Ale opravdu, kdo jede do Dánska, tak velkej pozor na parkování.

Vy jste původním zaměstnáním kuchař. Tak co vy a jídlo na cestách? Co nejčastěji vaříte? Těstoviny nebo rýži?

Já si dokážu uvařit cokoliv. Je mi to úplně jedno. Jsem ještě rybář, tak si dokážu i chytit. V tom Norsku to není až takový problém. Tam, kde jezdíme my, tam z toho ledovce vytéká voda a jsou tam nádherný rybníky plných pstruhů. Takže každej večer si člověk může chytit rybu. Ale myslím si, že v téhle kuchyni, kterou mám teď, se nebojím uvařit cokoliv. Mám na to nádobí, mám na to dvojvařič, mám na to všechno, co potřebuju. Takže jenom těstoviny taky úplně ne. Prostě cokoliv.

Ještě k vaší cestě. Kdybyste nám řekl, kdy vyjíždíte?

Vyjíždíme 19. června a vracíme se … jak to vyjde.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho štěstí na cestách. 

Vy si můžete celý rozhovor poslechnout ve formě podcastu zde. Pana Fialu sledujte na jeho instagramu a dále na facebookových a instagramových stránkách Egoé nest.